Jak odpočívat? Dovolte si trochu ubrat.

Žijeme v neklidné době. Nejen prostředí kolem nás se neustále mění, ale i my sami. I my jsme neklidní. Čím to je?
Už od dětství jsme neustále stimulováni k vysokým výkonům. Musíme zvládnout sami chodit když je čas, sami jíst když je čas, musíme jíst tolik, kolik nám řeknou, musíme mít samé jedničky. Je nezbytné udělat maturitu, psát úkoly, dostat se na vysokou školu. A co dál? Co se stane, když nám lidé okolo (zejména rodiče) přestanou říkat, co máme dělat?
Nebojte se, osamostatnění a dospělost nevedou ke zhroucení. Jde o něco jiného. A sice o to, že celý svůj dětský život i období dospívání v nás společnost kolem nás buduje jakýsi mechanismus výkonu. Pokud se nám nedaří dotknout se vytyčené laťky, může to v nás vyvolat pocit, že nejsme dost dobří.

V praxi se to projevuje tak, že máme silnou tendenci nepolevovat a neustále držet tempo. Což nás dříve či později přivede k šílenství. Není totiž možné nezvolnit. Vždycky tu bude něco, co bychom mohli zvládat lépe, někdo, kdo se nám zdá v něčem lepší, víc věcí, které bychom mohli dělat. Nikdy nebudeme spokojení. A to je náš problém.
Jak se naučit trochu zbrzdit naší touhu po výkonu? Jak zpomalit a odpočívat?

• Uvědomte si, co už jste v životě dokázali. Připomínejte sami sobě své úspěchy a ne svá selhání.
• S nikým se nesrovnávejte. Věřte tomu, že každý člověk má něco, s čím na sobě není spokojený a co by chtěl umět nebo dělat lépe. Myslete na sebe a na to, jak to děláte vy.
• Pochopte, že jen díky odpočinku bude váš výkon (ať už v práci nebo v jakékoli aktivitě) méně bolestivý a celkově snadnější. Když si dopřejete pravidelný relax, bude se vám potom lépe fungovat. Uvidíte, že každá volnější chvilka se vám v dobrém vrátí jako bumerang.
• Mějte se rádi.
• Stanovujte si realistické cíle. Postupujte pomalu, nechtějte všechno zvládnout hned. Snažte se na sebe být hodní a nebičovat se za to, když vám něco nejde. Povolte a vydechněte.